Co znamená slovo udržitelnost a zejména udržitelnost v módě? Když už ji vidíme na každém rohu i kousku oblečení, možná se začínáte ptát, co to vlastně je a jakou celému tématu máme přikládat váhu?
Sustainable. Udržitelné. Hezká visačka & štítek.
Štítek, který jste před 3 lety viděli jen u pár pioneerských značek, dnes vidíme v sítích obchodů s nejrychlejší módou na světě. Tady vzniká první kámen úrazu, lidovost slova a praktická nekontrolovatelnost. Všichni víme, že ze slova udržitelnost se stal marketingový trhák, jak to tedy prokouknout, na co se máte v modní udržitelnosti zaměřit a jak poznat tzv. greenwashing, tedy situaci kdy vás módní značky touží obalamutit?
Základní aspekty udržitelné módní značky.
Etická výroba, to je výroba, kdy se nepoškozují lidská práva, lidé pracují v důstojných podmínkách a mají za svou práci odpovídající ohodnocení a s tím spojenou kvalitu života. To je dodržování ekologických standardů. Certifikované materiály směrem k uživateli i přírodě. Optimalizace výrobního rádiusu (tj. nepřevážet části výrobků zbytečně daleko jen kvůli ceně). Kvalitní řemeslné zpracování. Služba veřejnosti formou podpory různých projektů. Edukace zákazníků. Správné provedení výrobků směrem k možnosti zpracování odpadu - je ideální, aby byl výrobek vyroben pokud možno z jednoho materiálu, který lze dále recyklovat nebo upcyklovat. Minimalizace obalů a jejich přírodní provedení. Dlouhotrvající, jednoduchý design a výdrž výrobků. Toť ve zkratce co vše spadá pod téma módní udržitelnosti. Udržitelnost sama o sobě jde ještě dál, šetření energií, dopravy, výroba tak, aby to zbytečně nezatěžovalo planetu, spotřebovávalo se méně, opakovaně v oběhu a … odpovídající cena.
Proč jsme uvedli cenu na tak výsosnou pozici? Chtějí módní udržitelné značky jen více vydělávat?
Přístup k objektivní ceně je totiž stěžejním principem a základním kamenem udržitelnosti. Co je levné, toho je velké množství, čeho je velké množství, není vzácné, co není vzácné, toho si nevážíme. Ať už my jako spotřebitelé (tričko za 99 Kč moc neřešíme) nebo i výrobci (cena trička za 99 Kč ve skladu je totiž záporná oproti ceně kolik se za jeho skladování nebo vystavení zaplatí) a tak je někdy lepší se ho prostě zbavit, a zde vzniká odpad. A nejen ten, vzniká zde extrémní zatížení planety na množství spotřebované vody, chemikálií a dalších surovin, které prakticky končí na skládce a mezitím ještě několikrát obletí svět.
Pokud se nad cenou dále zamyslíme, musí nám dojít, že od zasazení semínka bavlnovníku po několika měsíční pěstování a opečování rostlin, sklizeň, zpracování na přízi, zpracování na látku, obarvení, zabalení, odeslání do výroby, návrh oblečení, ušití, zabalení a všude přítomná doprava, marketingové a provozní náklady nemohou ve vyspělých zemích pokrýt ani 10% nákladů. Zkuste se zamyslet nad tím, jak průměrný člověk se mzdou 250 Kč/hod. vyrobí tričko za 99 Kč, po odečtení daní a dalších nevyhnutelných nákladů, jsme na 49 Kč. Zvládneme jich vypěstovat a oběhnout celý výrobní a prodejní proces 5x do hodiny? Stroje i procesy nám pomohou, ale zdaleka ne tak, aby to bylo reálné. Je to asi stejné, jako kdyby existovalo perpetum mobile na čas a lidé z druhého konce světa s platem 25 Kč na den, konkurovali našim řemeslníkům. Reálná a objektivní cena takového trika je tak opravdu na spodní hranici 1 000 Kč.
A může to splnit výrobce trika za 99 Kč i když si své “sustainable” označení podloží vším možným? Zřejmě na to musel nějak vyzrát. Vyzrál na to totiž způsobem nákupu a výroby v méně vyspělých zemí a extrémně profituje z nákupu levných materiálů a extrémně levné pracovní síly. Tyto výnosy spočívají v nedodržování lidských práv, ekologických norem a dalších subvencích jednotlivých zemí, které mu jeho partneři umožňují. Všichni jsou spokojeni, kromě zaměstnanců a přírody a o to právě v udržitelnosti jde. Určitě existují i místa, kde tomu tak není a není tedy fér tvrdit, že vše z méně vyspělých zemí je špatné, ale pro zjednoduššení je původ výroby dalším důležitým znakem jak zbystřit nad visačkou sustainable.
Je však pro vás 1 000 Kč málo pro nás všechny, kteří máme i další starosti a omezený rozpočet? U většiny z nás není! Poté si nákup zřejmě rozmyslíte a pokud jej zrealizujete, a nenecháte se zlákat jinde, budete se pravděpodobně o takový produkt lépe starat, aby vám déle vydržel. Není to řešení? Budeme nakupovat méně a kvalitněji. A o to by mělo v udržitelnosti zjednoduššeně jít. Zkrátka přestat toužit po kvantitě a tím kolektivně dávat výrobcům najevo, že o zázračně levné produkty prostě nestojíme a nemáme z nich radost protože víme jak to v jejich pozadí vypadá.
Více v druhé části tohoto článku. 2. část článku zde